Jaro

 má v naší rodině trošku hořkou příchuť. Vzpamatováváme se z Covidu, který nás srazil na kolena v únoru. Naštěstí jsem vše zvládli doma, ale únava, bolesti hlavy a ztráta čichu nás stále neopouští.

Teď už jsem schopná i  sedět u šicího stroje a tvořit mé milované knížky.

                                       Mějte krásné pondělí.💗

Studánka naděje....

je útulek pro opuštěná zvířata. Polštář z mé dílny je skromným příspěvkem do aukce, kterou pořádá milovnice a zarputilá ochránkyně zvířat Jaruška, kterou znám už víc jak 40 let. Doufám, že se dobrá věc podaří. 😁

Psí miláčkové....

se u nás mají královsky. Často myslím na to, že v příštím životě bych chtěla být náš pes. Prochází jim kdejaká lumpárna, povalování se na gauči, konzumace bylin a květin z truhlíků, žebrání o cokoliv co se dá slupnout, válení se v koši s čistým prádlem..... Jo, láska je láska.💗

Pro Natálku...

jsem šila s velikou radostí a láskou. Její maminka si přála deku ve fialových barvičkách a moje romantická duše zaplesala, protože kytky jsou prostě moje parketa.😊 Hlavně, že to nemuselo být scandi. Na to slovo už začínám být alergická.

Milá Natálko, přeju Ti z celého srdce hodně štěstí a Tvojí mamince spoustu síly při péči o Tebe. My ( mámy hendikepovaných dětí ) víme holt svý.


                                                                                                 

Trocha šití...

Od nápadu k výrobě uteklo hodně vody, ale nakonec jsem to dokázala. 😆

Konečně....

je naše teráska plná květů.

Přeju krásný den vám všem. 🌼

Střípky vánoční...

Měli jsme se krásně.