THE CURE...

jsou moje srdeční záležitost už víc, jak čtvrt století. Poprvé jsem byla na jejich koncertu v roce 1996 a přesně po dvaceti letech přišel den D a v sobotu 22.10.  jsme byli součástí 14 000 davu příznivců této skupiny. Pražská O2 aréna praskala ve švech a skoro tři hodiny úžasné hudby nás nabíjelo neskutečnou energií. Největší radost nám však udělaly rozzářené oči našeho nemocného syna, pro kterého byly THE CURE splněný sen. Moc jsme si to užili a bylo nám náramně.

 

       Mějte krásné dny.

                        Dáša

Nestíhám.....

a jsem stále v jednom kole. Mít doma dva psy je záležitost sice radostná, ale zároveň to chce značnou dávku tolerance a stojí mě to zatím veškerý volný čas. Zároveň to ale znamená i spoustu radosti a úsměvných situací. Jako příklad uvedu štěně v myčce, rozkousané pantofle, po celém schodišti rozsypaných 5 kg písku pro činčilu, okousaná ratanová truhla a neustálá okupace gaučů a postele.
A tak doufám, že se to brzy trošku uklidní, jelikož jsem získala zakázku na pár kabelek do zahraničí a nutně potřebuju šít. A co horšího - vánoce se kvapem blíží a bude třeba uklidit dům, vytapetovat Danečkův pokoj a došít vánoční dárky pro našich pět vnoučků. Ještě že letos jsem dodržela slib, který jsem si dala minulý štědrý den, kdy jsem prošívala ještě ve čtyři hodiny odpoledne medvědí deku pro Michálka, a mám už většinu dárků nakoupených.

Přeju krásné pondělí.

                          Dáša