Syroovka

sobota 30. dubna 2016

Ráno....

obzvlášť to sobotní, miluju. Ležím v posteli, můj muž mi přinese velký hrnek kávy a já čtu. Teď momentálně Hedvábník od Roberta Galbraitha.
Měla bych sice radši vyčistit okna, nebo konečně porovnat všechny svoje látky, nitě a pomůcky na šití, které od stěhování zůstaly ještě v krabicích, ale lenošení je přece tak krásné....


P.S. Jinak moc často nelenoším a věnuju se svému koníčku největšímu.




Včera Došitá taška pro mou budoucí snachu...




Další kráska pro mého kamaráda...



Dva nové ubrusy, které jsem ušila do naší kuchyně.....



Mějte krásný víkend.

                    Dáša

čtvrtek 28. dubna 2016

Když se fotí anděl.....

Oliver, Olíček, Oliva - to všechno jsou jména, kterými oslovujeme moje čtvrté vnouče. Našla jsem jedno jediné slovo, které ho vystihuje naprosto přesně a to je KLAUN. 
Má nikdy nekončící zásobu energie a fantazie. Včera jsem dostala fotku, kde se Olík fotil ve školce. No uznejte, anděla vidí člověk málokdy.






Ještě dvě tašky, které jsem tento týden ušila. Kdyby měl někdo zájem, tak si písněte.
😃







Mějte krásný a slunečný den.


                          Dáša

úterý 26. dubna 2016

Dita...

Jak už jsem na začátku blogování psala, mám čtyři děti a dnes chci psát o své nejstarší dceři Ditě.
Moje malá Dituška - úžasné, klidné a nádherné dítě. Dnes 33 letá máma tří kluků a můj přítel největší. Jsou to tři měsíce, co začala s běháním a v sobotu běžela svůj první závod. Byla jsem tak pyšná a dojatá, že i slzičky ukápla. Moje malá velká holka to dokázala.
P.S. Dita je těžká astmatička o to větší má můj obdiv.




                                        Moje holky, skoro snacha Klárka s Ditulí ( v pravo ) po
                                        doběhu.

                                       


   Krásný den všem.

                  Dáša

pondělí 25. dubna 2016

Deprese...

ovlivňuje můj život už celé dva roky. Léčím se poctivě a svědomitě, přesto jsou dny, kdy nejsem schopná učesat si vlasy a stěží dokážu komunikovat s okolím.
Danielova nemoc je náporem nejen na fyzičku, ale hlavně na mojí nervovou soustavu. Zrovna dnešek byl nad moje síly a já seděla v kotelně a přemýšlela o smyslu bytí a bulela jak želva. Ani po 22 letech jsem se nesmířila s nemocí mého
syna a jestli někdo tvrdí, že je s nemocí svého dítěte vyrovnán , tak je to velký lhář.
Aby nebyl můj příspěvek moc ponurý, bylo i trochu radosti. Došila jsem kabelku,
dostala jsem látku na sváteční ubrus a největší radost mi vždy udělá přítel nejvěrnější Eda.
                                                   
               



                                 
                                                     Látka na sváteční ubrus



I


                                                     Došitá kabelka






                                                     Úžasný Eda




Mějte krásné pondělí.

                          Dáša

pátek 22. dubna 2016

Když šiju.....

mám hlavu plnou nápadů a plánů co všechno bych chtěla ušít, uháčkovat nebo uplést. 
Den by musel být nafukovací a ještě by to nestačilo, a tak si sním, že možná jednou.......




dnešní veliká radost z nových látek - dva úžasné panely od Evičky z Šití s nití.







rozešitá kabelka na přání a květina z mé kuchyně vám všem pro radost



Přeju klidnou dobrou noc.

Dáša










čtvrtek 14. dubna 2016

Radost...




Láska na první pohled. Nádherný kufřík na moje krajky, korálky a bavlnky. Nemohla jsem ho v tom papírnictví přeci nechat...





Hortenzie jsou moje nejoblíbeňejší květiny a kvetoucí keřík, jehož jméno si stále nemůžu zapamatovat budou společně zdobit naši pidi terásku.





Došitá souprava z látek od Moda fabrics. Deka 130 x 150 cm a polštář s výplní 52 x 52 cm. Celá souprava je ozdobně prošitá a je vhodná pro alergiky. V případě zájmu mi písněte.




                Přeju všem klidnou noc.

                              Dáša

pondělí 11. dubna 2016

Splněný sen....







vždy jsem po ní toužila - modrobílá s velkým stolem, velkým sporákem a starou kredencí. To je kuchyň mých snů.
Loni touto dobou jsme vůbec netušili, že budeme mít dům. Vždy jsem Pavlovi říkala, že se mi v našem starém bytě líbí a že nechci nic měnit. Pak se událo několik věcí, které už jsem nemohla a ani nechtěla akceptovat a v zájmu zachování mého duševního zdraví jsme za čtrnáct dní byli majiteli starého domu.
No a v něm mám konečně tu svou vysněnou, modrobílou....
P.S. Kredenc jsem dostala od mého muže k narozeninám. Je prostě úžasný.😀

pátek 8. dubna 2016

Začíná víkend...

a přesto jsou pro mně všechny dny stejné - víkend  nevíkend. Jsem 22 let
v domácnosti a starám se o Daniela. Někdy je to tak vyčerpávající, že si v noci
hupnu do vany a brečím jak želva. Čím jsem starší, tím častěji moje mysl řeší katastrofické scénáře. Co s ním bude, až já tu nebudu, kdo mu bude zajišťovat
vše potřebné.... Toto téma je docela zničující a pro mně děsivé. Já vím, život půjde dál i bezemně.
Dnes jsem došila další kabelku, která je podle mého gusta. Modrá je totiž dobrá a trocha romantiky taky neuškodí.


         



                Mějte krásný a klidný víkend.


                         Dáša

středa 6. dubna 2016

A můžu šít...

 







Došitá taška na přání a první várka nových látek.
Látky jsou moje závislost. Lidi sbírají různé věci  a já sbírám látky.
Možná to mám po mé milované babičce Toničce, která šila od svých 14 let v nóbl
pražském salonu a dokázala ušít úplně všechno. Látky milovala a každý týden si
ušila nějaký nový model. A tak  na ni s láskou vzpomínám každý den. Moc mi chybí.

                   
                              Dáša

pondělí 4. dubna 2016

Daniel



Daniel je vymodlené dítě mé a mého druhého muže. Narodilo se krásné a zdravé miminko, které jsme si moc a moc přáli.
Osm hodin po narození bylo vše jinak. Selhaly veškeré životní funkce a začal boj o život našeho chlapečka. Následky byly hrozné. Ochrnutá pravá ruka a noha a epileptické záchvaty. Moje dny se změnily na neustálou rehabilitaci, každý doktor chtěl po mně něco jiného a nemohla jsem ošidit ani moje tři děti z prvního manželství. Byla to hrůza a dnes vůbec nedokážu pochopit, jak jsem to mohla zvládnout.
Postupem času se přidala ještě těžká obsedantně kompulzivní porucha a Daneček se propadl do světa strachu a neustálých obav.
Celá rodina se snaží , aby prožil co nejšťastnější chvíle a alespoň občas se radoval ze života.Bohužel je to stále těžší a těžší.


Mějte krásný den.


           Dáša