Hlídací babičkou...

jsem moc ráda a náramně si to užívám. Moji odrostlejší kluci moc rádi malují, lepí, čtou a ze všeho nejraději vyrábí různé dárečky pro maminky. No, a tak se rapidně tenčí mé zásoby knoflíků, korálků, látek a stužek. Čtyřletý Olíček si dokonce chtěl odnést můj šicí stroj, protože ten maminka doma nemá a on ho nutně potřebuje.

 Jsem ráda, že je ruční práce baví, protože ani jedna z mých dcer si nedokáže přišít ani knoflík a když vidí háček, nebo pletací jehlice , naskakuje jim husí kůže.
Dnes jsem hlídala nejmladšího Štěpánka. Je to můj Brouček maličký a i když se dům postupně změnil v  "kůlničku na dříví", byl to krásně strávený čas.

Krásný den. 

Dáša

 

Moji chlapci....

mně nabíjení neskutečnou energií. Chvíle s mými vnuky jsou plné knížek, zpívání písniček, které mně naučila moje babička, malování a tvoření různých drobností a dárků, které si s hrdostí odnášejí domů. A nejen to, domů si odnášejí i různé věci z naší domácnosti a s větou " tohle maminka ještě nemá " a " babičko, tohle se mi moc líbí " mizí různé dekorace, knoflíky, svíčky, korálky a další drobnosti. Můj muž se vždy směje, že za chvíli nám zbydou jen holé zdi a jinak nám kluci všechno seberou.😀
Miluju je k zbláznění.

                                        nejmladší Štěpánek...

Když se fotí anděl.....

Oliver, Olíček, Oliva - to všechno jsou jména, kterými oslovujeme moje čtvrté vnouče. Našla jsem jedno jediné slovo, které ho vystihuje naprosto přesně a to je KLAUN. 

Má nikdy nekončící zásobu energie a fantazie. Včera jsem dostala fotku, kde se Olík fotil ve školce. No uznejte, anděla vidí člověk málokdy.

Ještě dvě tašky, které jsem tento týden ušila. Kdyby měl někdo zájem, tak si písněte.
😃

Mějte krásný a slunečný den.


                          Dáša

Deprese...

ovlivňuje můj život už celé dva roky. Léčím se poctivě a svědomitě, přesto jsou dny, kdy nejsem schopná učesat si vlasy a stěží dokážu komunikovat s okolím.
Danielova nemoc je náporem nejen na fyzičku, ale hlavně na mojí nervovou soustavu. Zrovna dnešek byl nad moje síly a já seděla v kotelně a přemýšlela o smyslu bytí a bulela jak želva. Ani po 22 letech jsem se nesmířila s nemocí mého
syna a jestli někdo tvrdí, že je s nemocí svého dítěte vyrovnán , tak je to velký lhář.
Aby nebyl můj příspěvek moc ponurý, bylo i trochu radosti. Došila jsem kabelku,
dostala jsem látku na sváteční ubrus a největší radost mi vždy udělá přítel nejvěrnější Eda.
                                                   
               



                                 
                                                     Látka na sváteční ubrus

I

                                                     Došitá kabelka

                                                     Úžasný Eda

Mějte krásné pondělí.

                          Dáša

Daniel

Daniel je vymodlené dítě mé a mého druhého muže. Narodilo se krásné a zdravé miminko, které jsme si moc a moc přáli.
Osm hodin po narození bylo vše jinak. Selhaly veškeré životní funkce a začal boj o život našeho chlapečka. Následky byly hrozné. Ochrnutá pravá ruka a noha a epileptické záchvaty. Moje dny se změnily na neustálou rehabilitaci, každý doktor chtěl po mně něco jiného a nemohla jsem ošidit ani moje tři děti z prvního manželství. Byla to hrůza a dnes vůbec nedokážu pochopit, jak jsem to mohla zvládnout.
Postupem času se přidala ještě těžká obsedantně kompulzivní porucha a Daneček se propadl do světa strachu a neustálých obav.
Celá rodina se snaží , aby prožil co nejšťastnější chvíle a alespoň občas se radoval ze života.Bohužel je to stále těžší a těžší.


Mějte krásný den.


           Dáša