Ráno....

obzvlášť to sobotní, miluju. Ležím v posteli, můj muž mi přinese velký hrnek kávy a já čtu. Teď momentálně Hedvábník od Roberta Galbraitha.
Měla bych sice radši vyčistit okna, nebo konečně porovnat všechny svoje látky, nitě a pomůcky na šití, které od stěhování zůstaly ještě v krabicích, ale lenošení je přece tak krásné....


P.S. Jinak moc často nelenoším a věnuju se svému koníčku největšímu.

Včera Došitá taška pro mou budoucí snachu...

Další kráska pro mého kamaráda...

Dva nové ubrusy, které jsem ušila do naší kuchyně.....



Mějte krásný víkend.

                    Dáša

Když se fotí anděl.....

Oliver, Olíček, Oliva - to všechno jsou jména, kterými oslovujeme moje čtvrté vnouče. Našla jsem jedno jediné slovo, které ho vystihuje naprosto přesně a to je KLAUN. 

Má nikdy nekončící zásobu energie a fantazie. Včera jsem dostala fotku, kde se Olík fotil ve školce. No uznejte, anděla vidí člověk málokdy.

Ještě dvě tašky, které jsem tento týden ušila. Kdyby měl někdo zájem, tak si písněte.
😃

Mějte krásný a slunečný den.


                          Dáša

Dita...

Jak už jsem na začátku blogování psala, mám čtyři děti a dnes chci psát o své nejstarší dceři Ditě.
Moje malá Dituška - úžasné, klidné a nádherné dítě. Dnes 33 letá máma tří kluků a můj přítel největší. Jsou to tři měsíce, co začala s běháním a v sobotu běžela svůj první závod. Byla jsem tak pyšná a dojatá, že i slzičky ukápla. Moje malá velká holka to dokázala.
P.S. Dita je těžká astmatička o to větší má můj obdiv.

                                        Moje holky, skoro snacha Klárka s Ditulí ( v pravo ) po
                                        doběhu.

                                       


   Krásný den všem.

                  Dáša

Deprese...

ovlivňuje můj život už celé dva roky. Léčím se poctivě a svědomitě, přesto jsou dny, kdy nejsem schopná učesat si vlasy a stěží dokážu komunikovat s okolím.
Danielova nemoc je náporem nejen na fyzičku, ale hlavně na mojí nervovou soustavu. Zrovna dnešek byl nad moje síly a já seděla v kotelně a přemýšlela o smyslu bytí a bulela jak želva. Ani po 22 letech jsem se nesmířila s nemocí mého
syna a jestli někdo tvrdí, že je s nemocí svého dítěte vyrovnán , tak je to velký lhář.
Aby nebyl můj příspěvek moc ponurý, bylo i trochu radosti. Došila jsem kabelku,
dostala jsem látku na sváteční ubrus a největší radost mi vždy udělá přítel nejvěrnější Eda.
                                                   
               



                                 
                                                     Látka na sváteční ubrus

I

                                                     Došitá kabelka

                                                     Úžasný Eda

Mějte krásné pondělí.

                          Dáša

Když šiju.....

mám hlavu plnou nápadů a plánů co všechno bych chtěla ušít, uháčkovat nebo uplést. 

Den by musel být nafukovací a ještě by to nestačilo, a tak si sním, že možná jednou.......

dnešní veliká radost z nových látek - dva úžasné panely od Evičky z Šití s nití.

rozešitá kabelka na přání a květina z mé kuchyně vám všem pro radost

Přeju klidnou dobrou noc.

Dáša

Radost...

Láska na první pohled. Nádherný kufřík na moje krajky, korálky a bavlnky. Nemohla jsem ho v tom papírnictví přeci nechat...

Hortenzie jsou moje nejoblíbeňejší květiny a kvetoucí keřík, jehož jméno si stále nemůžu zapamatovat budou společně zdobit naši pidi terásku.

Došitá souprava z látek od Moda fabrics. Deka 130 x 150 cm a polštář s výplní 52 x 52 cm. Celá souprava je ozdobně prošitá a je vhodná pro alergiky. V případě zájmu mi písněte.




                Přeju všem klidnou noc.

                              Dáša

Splněný sen....

vždy jsem po ní toužila - modrobílá s velkým stolem, velkým sporákem a starou kredencí. To je kuchyň mých snů.
Loni touto dobou jsme vůbec netušili, že budeme mít dům. Vždy jsem Pavlovi říkala, že se mi v našem starém bytě líbí a že nechci nic měnit. Pak se událo několik věcí, které už jsem nemohla a ani nechtěla akceptovat a v zájmu zachování mého duševního zdraví jsme za čtrnáct dní byli majiteli starého domu.
No a v něm mám konečně tu svou vysněnou, modrobílou....
P.S. Kredenc jsem dostala od mého muže k narozeninám. Je prostě úžasný.😀

Začíná víkend...

a přesto jsou pro mně všechny dny stejné - víkend  nevíkend. Jsem 22 let
v domácnosti a starám se o Daniela. Někdy je to tak vyčerpávající, že si v noci
hupnu do vany a brečím jak želva. Čím jsem starší, tím častěji moje mysl řeší katastrofické scénáře. Co s ním bude, až já tu nebudu, kdo mu bude zajišťovat
vše potřebné.... Toto téma je docela zničující a pro mně děsivé. Já vím, život půjde dál i bezemně.
Dnes jsem došila další kabelku, která je podle mého gusta. Modrá je totiž dobrá a trocha romantiky taky neuškodí.

         



                Mějte krásný a klidný víkend.


                         Dáša

A můžu šít...

 

Došitá taška na přání a první várka nových látek.
Látky jsou moje závislost. Lidi sbírají různé věci  a já sbírám látky.
Možná to mám po mé milované babičce Toničce, která šila od svých 14 let v nóbl
pražském salonu a dokázala ušít úplně všechno. Látky milovala a každý týden si
ušila nějaký nový model. A tak  na ni s láskou vzpomínám každý den. Moc mi chybí.

                   
                              Dáša

Daniel

Daniel je vymodlené dítě mé a mého druhého muže. Narodilo se krásné a zdravé miminko, které jsme si moc a moc přáli.
Osm hodin po narození bylo vše jinak. Selhaly veškeré životní funkce a začal boj o život našeho chlapečka. Následky byly hrozné. Ochrnutá pravá ruka a noha a epileptické záchvaty. Moje dny se změnily na neustálou rehabilitaci, každý doktor chtěl po mně něco jiného a nemohla jsem ošidit ani moje tři děti z prvního manželství. Byla to hrůza a dnes vůbec nedokážu pochopit, jak jsem to mohla zvládnout.
Postupem času se přidala ještě těžká obsedantně kompulzivní porucha a Daneček se propadl do světa strachu a neustálých obav.
Celá rodina se snaží , aby prožil co nejšťastnější chvíle a alespoň občas se radoval ze života.Bohužel je to stále těžší a těžší.


Mějte krásný den.


           Dáša

               

Uplakaný den

Nejradši bych se schovala pod peřinu a střídavě spala nebo četla.

Místo polehávání šiju tašku z nádherné látky od  vierma.cz a zbytku rifloviny, která se mi tu válí už roky. 

Musím se přiznat, že tohle šití je pro mně trošku podivné, protože taška je pro manželku mého bývalého muže. Budu tedy doufat, že splním očekávání a můj výtvor se bude líbit.    

                                        Dáša

     

                      

  JAK JSEM ULOVILA ZAJÍČKA


  za pár dnů to bude 23 let co jdu společnou
  cestou s mým druhým mužem. Mně bylo 29
  let a měla jsem tři děti, on čerstvě po
  vojně a bylo mu 20 .
  Láska jako trám, která stále trvá i navzdory
  všem posměváčkům a rádoby moralistům.
  Dnes už jsme babička s dědou a máme
  pět úžasných vnuků. No a já navíc toho svého
  zajíčka..


  Krásný den

          Dáša

Dnes ráno jsem si u kávy řekla, že už je opravdu na čase, abych se pustila do gruntování a výzdoby celého domu. Donutila mě k tomu má sousedka Ivuška, která už v sedm hodin ráno plácala hadrem při mytí oken. Asi hodinu trvalo, než jsem celou akci naplánovala a další hodinu jsem se přemlouvala, abych se dala do díla.
S několika přestávkami jsem nakonec uklidila větší část domu a dokonce jsem vykouzlila i nějakou tu dekoraci. Uf - svátkům jara zdar !!!

                                                 Kdo by měl zájem napište..

Jarní výzdoba...

tento rok zatraceně vázne. Nápadů mám fůru, ale realizace se stále nekoná. Jediným počinem, který jsem zvládla, bylo sundání vánočního věnce ze vchodových dveří a koupení dvou zajíců do truhlíků. Nálada na mytí oken a jarní gruntování celého domu se na a ne dostavit.
A jak to máte s jarem vy?


                      Krásný večer všem.


                                 Dáša

                                                  Zaječice Alice....
   

Šiju......

                                                  Včera dokončená.....



  Po dlouhé době jsem zase schopná něco vytvořit. V hlavě mám tisíc nápadů
  co všechno bych chtěla ušít, uháčkovat, uplést...  Jenže času mám stále míň a míň.
  Možná je to věkem, protože čím je člověk starší, tím víc je nejistý a všechno mu
  dlouho trvá.
  V této souvislosti jsem si vybavila článek, kde autorka popisovala, jak je stáří krásné   a že žena po padesátce ví, jak stárnout s grácií. Já na to říkám PRDLAJS!!!
  Jediné co vím na 100% je, že chci aby se mi vrátilo pružné tělo, obličej bez vrásek,
  zdravé klouby a jasná mysl. O pevných a krásných prsou se nebudu rozepisovat,
  neboť na nich za ta léta řádně zapracovala přitažlivost zemská.

                                  Mějte krásný den.
       
                                        Dáša